Dotknout se slůvkem
Michal Vaněk/ Michal Vaněk
Chtěl bych se slůvkem dotknout ranní vláhy
Která se chystá zchladit horkou Zem
Odloupnout tiše kousek Mléčné dráhy
Poslat jej tobě hvězdným povozem
Chtěl bych se slůvkem dotknout letu ptáků
Přeletět v mžiku celou čínskou zeď
Pozdravit cestou psaní od pošťáků
Které si žádá spěšnou odpověď
Chtěl bych se slůvkem dotknout křídel vánku
Pročesat cůpky smutných lip
Kolébat snění ve tvém polospánku
Na moři hladit hejna ryb
Chtěl bych se slůvkem dotknout tvého těla
Spočinout bosý ve tvém podloubí
Tam já bych pár let počkal na anděla
Než mně můj konec mlčky odtroubí…
Listopad
Michal Vaněk/ Michal Vaněk
Je listopad
Za oknem prší snad
A i kdyby padaly zlaté cihly
Těžko mě promočí
Ty tiše spíš
A už se nebojíš
Že málo je slov
Co říct jsme si stihli
Z očí do očí
To do plachet
Se silný vítr zved
A z paluby zametá naše hříchy
Které nás potápí
Ale spadla klec
Já věčný neplavec
Ať všichni na břehu zalknou se smíchy
Už mě to netrápí
Tak hlavu vpřed
Tisíckrát naposled
Vždyť nejsme jediní kdo pálí mosty
A oheň nechá plát
Teď volnost mám
Ale co když není kam
Vydat se nahoru není tak prostý
Jak by se mohlo zdát
Na pánve amolet
Michal Vaněk/Michal Vaněk
Trochu jak lenochod co visí hlavou dolů
Hledám svůj pevný bod na tobogánu svět
Příjemný doprovod a souzvuk do hlaholu
Co je vhod do hospod na pánve amolet
Život je černoch s trumpetou
Třeba že slepý válí jazz
Občas se noty popletou
A hned je z Krista Herodes
Nemám rád klevety po který huba bolí
Kopr a krevety a prej neumím lhát
Zvonil jsem před lety a teď bych je bral holí
Cítím se omšelý jak antikvariát
Život je černoch s trumpetou
Třeba že slepý válí jazz
Občas se nohy popletou
A jen Bůh ví, kde spí se dnes
Hoď minci do kašny a pozoruj kam padá
A potom dokaž mi že není více cest
Vím zprávy poplašný si dnešní člověk žádá
Zoufale čekám až mi třezalka začne kvést
Zoufale čekám až mi třezalka začne kvést
O smutku
Michal Vaněk/Michal Vaněk
Smutek je krůpěj na blatouchu
Co padá z listu k zemi
Možná i žebrák v nuzném rouchu
Zavalen peřejemi
Smutek je nepromilovaná noc
Nad vyprchaným vínem
Ráno co volá o pomoc
Lež co si neprominem
Smutek je Vincent bez plátna
Na rozohněném poli
Smutek je láhev nevratná
I pláč co nepřebolí
Smutek je zmalovaná koketa
Z nálezů a ztrát
Smutek je tichý poeta
Co pomáhá mi psát
Kabáty
Michal Vaněk/Michal Vaněk
Na prknech divadla cítím to chvění
Múzy se rozletí po foyer
Nicota uvadla, ať žije snění
Vášně a dojetí co jich tu je
Hra je to dojemná no a ta renta
Jak je to cudné rozplakat svět
Čeká se jenom na inspicienta
Režisér rudne a kouše si ret
Uvaděčky pletou role i šály
Balet s operetou co vlastně hráli
A navlhlé kabáty vedou řeči v šatně
Že se do půl desátý nemají tak špatně
Rozverná Thálie netrpíš schízou
Frašku či drama co vlastně chceš
Kdo pravdy nalije ti před reprízou
Přece se sama neopiješ
Dorotka
Michal Vaněk/Michal Vaněk
To jsme spali kolikrát i na politém stole
A ránem jsme se plížili po zamračené škole
A utráceli za vodku když zpívali jsme sálu
Pro vsetínskou Dorotku na hradbách při poháru
Ještě dnes slyším jak nám vítr zněl
Nebeské forte měsíc zpíval v dur
Rukopis nahých dívčích těl
Jak bárka v bouři pro nás
K břehům plul
Po nocích nám přes okraj přetékali číše
Jak to kde kdo z básníků svou krví po zdech píše
A volnost slůvek v průvanu a roztančená bouře
Pak ztrácela se po ránu v parapletech kouře
Vrchní s černou kravatou nám dolil zbytek vína
Noc zas studí do rukou jako zmrzlá kolombína
A o půlnoci na věži chraptí starý drozd
Že to všechno bylo fajn a bylo toho dost
Ještě dnes slyším jak nám vítr zněl
Nebeské forte měsíc zpíval v dur
Rukopis nahých dívčích těl
Jak bárka v bouři pro nás
K břehům plul
Když vrabci po ránu do žížal klovou
Michal Vaněk/Michal Vaněk
Když vrabci po ránu do žížal klovou
A s ptačí noblesou plní si hruď
My zatím v županu snídáme s Novou
Po kapkách kapem si do kávy rtuť
A po té po práci prozatím zdárně
Tajíme bolehlav dým cigaret
Zatímco vrabčáci jakoby schválně
Za oknem počali do větru pět
A po té po práci prozatím zdárně
Tajíme bolehlav dým cigaret
Zatímco vrabčáci jakoby schválně
Za oknem počali do větru pět
Řeky
Michal Vaněk/Michal Vaněk
Řeky jsou rozčesané slzy
Milión nitek smutnění
Pláč který nikdy neomrzí
A kámen v hlínu promění
Řeky jsou rozestlané břehy
Milenky v noční košili
S jarem rozehřáté sněhy
Vše co jsme cestou propili
Řeky jsou mraky spadlé k zemi
Střepy rozbitých zrcadel
Řeky jsou vše když smutno je mi
A dotek našich mrtvých těl
Nad ránem…
Michal Vaněk/Michal Vaněk
Ráno tak po šesté
Obloha plavá
Sám ve svých bolestech
Špatně se vstává
Za oknem mrholí
Na bezdomovce
Měním se v cokoliv
Jenom ne v lovce
Spíše než v Cyrana
Do Quasimoda
Žehrám už od rána
Jak velí móda
Propít se do noci
To problém není
V rybníku žraloci
Své zuby cení
Zatáhnu žaluzie
Ať na mě z venku nikdo nevidí
To se mi krásně žije
Zatím co jinde střílí do lidí
A v rádiu hlásí, když ránu vstanu
Že někdo se nevrátil z Afghánistánu…
A slovo v mých písních
Jaké je ráže?
Když v koutě se tísní
Nic víc nedokáže…
Jak pírko v chomáči
Babího léta
Větrem se otáčí
Po větru létá…
Zatáhnu žaluzie
Ať na mě z venku nikdo nevidí
To se mi krásně žije
Zatím co jinde střílí do lidí
A v rádiu hlásí, když ránu vstanu
Že někdo se nevrátil z Afghánistánu…
Poslední z mořeplavců...
Michal Vaněk/Michal Vaněk
Mám v sobě čtyři promile
tak se chci promilovat k ránu
dneska mi ( asi omylem )
usedla touha na piano
Je to jen chtíč
manon prchavé chvíle
tak smutni či křič
že mám tak nízké cíle
A v průsečíku závrati
Až tam kde těla v řeku splynou
vše zlé se v dobré obrátí
něco jak noc před kocovinou
Chce se mi pít
a pak protrhnout hráze
v tobě se skrýt
být tvůj básník a blázen
Mám v sobě čtyři promile
a spěchám nocí k tobě milá
a všechny ty fráze zdvořilé
co kdyby sis dnes odpustila
Snad ještě znáš
touhy prchavých dravců
jsi horká pláž
já poslední
z mořeplavců..........
Říčkanka
Michal Vaněk/Michal Vaněk
Dostala hora horečku
Hoří a chrlí lávu
Nedívejte se jí pod vlečku
Spatříte zašlou slávu
Dostala strouha strouhanku
Tak nejspíš smaží řízky
Pro Honzu i pro Johanku
Všem co je oheň tak blízký
Dostala říčka říčkanku
Po proudu tečou rýmy
A já ti šeptám do spánku
Co samá voda napoví mi
Píseň do kapsy od kabátu...
Michal Vaněk/Michal Vaněk
Co takhle zajít k Rembrantovi...
na černý rybíz a na cinzano
a hledat vášeň mezi slovy
hle jak vzdálené je příští ráno...
Dvě ruce do kabátu
a z kavárny s morkou
nežijem v celibátu
a já tě mám horkou...
A z první noci v novém bytě
ať zbyde jen hrst popela
a jestli chceš já najdu si tě
i na špičce kostela
dvě ruce do kabátu
že studí mrazem
je těžké dělat tátu
když padáš na zem...
Jsi můj kámen z Hérakleje
černovlásko střelená
a není v moci čaroděje
smazat tvůj stín na stěnách
A kapsy od kabátu
tiché a prázdné
ztrácíš se no a já tu
zpívám si blázne...
blázne...
blázne...
Cestou do Netřeba
Michal Vaněk/Michal Vaněk
Cestou do Netřeba
ospalou návsí v půli léta
když co má křídla nepřilétá
a co spadne vracíš s díky…
Život? Ten se vstřebá…
jako déšť do vyprahlých polí
někdy to jde a někdy bolí
když to pustíš přes kotníky
Netřeba mořím vláha
netřeba druhý Kryl
smrt není pro Alláha
přeci ten správný cíl…
Prohlížím si fotky
těch, kterým zapaluji svíce
jeden měl míň a druhý více
ty starosti pomíjivé
(A starý ) klaun u maringotky
počítá rozesmáté tváře
když večer slzí do polštáře
nejde se smát, jako dříve
Netřeba mořím vláha
netřeba druhý Kryl
smrt není pro Alláha
přeci ten správný cíl
Komentáře
Přehled komentářů
Náhodou jsem našla na netu tvoji nahravku z Porty...písničky jsou pořád stejně úžasné... ..:o) a i po těch 1000 letech co jsem je neslyšela(naposledy na schodech na intru:o)mně chytají za srdíčko....PS:Některé si "zpívám" pořád :o)..Vločka,Kapka deště...
Moc Tobě i Tvé rodině držím place a CD si rozhodně hned poběžím koupit....
Re: Neuvěřitelné...
(M.V., 9. 9. 2010 20:50)Ahoj...tak to je bomba! Moc tě zdravím...Už je to opravdu alespoň milion let...;-) Pokud chceš,napiš mi nějaký kontakt a já ti CD pošlu...ono se totiž v obchodě sehnat nedá...Měj se krásně
Neuvěřitelné...
(Eva z Ústí nad Labem, 9. 9. 2010 18:56)