Jdi na obsah Jdi na menu
 


15. 6. 2007
 

Nad mořem od Hemingwaye

(hudba Michal Vaněk, text Michal Vaněk)

 

Dlouho jsem nezasleh´

klarinet z pokoje

Vím, že jsem samý spěch

 a ty už jsi dámou…

Víš, někdy hodiny klamou

a cesty zůstávaj na patách

 

S jarem jsou bledule

 kurýrem dobrých zpráv

Teploměr na nule

 už k oblakům stoupá

Noc byla na slova skoupá

a teď houpá se ve vlnách

 

Rackové létají nad stěžní

bárky co vítr jí přeje

Je lepší letět spíš výš než níž

nad mořem od Hemingwaye

 

Pár drobných do kapes

a zpáteční lístek

Víc jsem ti nedones,

ale ty víš kde brát

A ještě tisíc let můžu si lhát

že už se o tebe nebojím

 

Rackové létají nad stěžní

bárky co vítr jí přeje

Je lepší letět spíš výš než níž

nad mořem od Hemingwaye

 

1969 (J. P.)

(hudba Michal Vaněk, text Michal Vaněk)

 

Nikdo sem nejezdí

řekla mi jedna paní

a z dlažby a ze zdí

nad Prahou zvířil se prach…

 

Stařenky obrací

trávu pokosenou

a někde v oblacích

smrt šilhá po kartách

 

A vrány co potichu usedaj na štíty vrat

ospalým, netečným po větru posílaj vzkaz

od kašny k muzeu, na Mělník až do Všetat

jak oheň pálí i když všude je zima a mráz…

 

A v té zoufalé tváři

přečti si výhybkáři

než tělo pod kabát schováš

na věčnost vyslaná slova…

 

Za sedm tisíc dní

patnáctým poledníkem

zvony se rozezní

nad zemí lží a drátů

 

Stařenky v oblacích

s Janem se o stůl dělí

my dole v rozpacích

bosí a bez kabátů…

 

Zastav se, příteli…

(hudba Michal Vaněk, text Michal Vaněk)

 

Zastav se, příteli

jestli máš chuť

sedni si naproti

k čaji nebo kávě

žena spí v podkroví

tak jí neprobuď

a pěkně potichu mi

o své cestě povyprávěj…

 

Já válku naštěstí

znám jen z listů knih

od Čapka, Lustiga

nebo od Remarquea

ze stránek vidím ty

duše zoufalých

těla co odváží

dvoukolák či kárka

 

Venku se rychle šeří

je vidět netopýry

každý z nás v něco věří

na Lásku, na Vesmíry

na příslib Nekonečna

lepší pak, když ne nyní

a kdo z nás nikde nikdy

ničím se neproviní?

 

Zastav se, příteli

místa je dost

jen v mém domě

bydlí můj bůh a ten ví že

přes práh mi neprojdou

nenávist a zlost

v oknech mám slunko

slunko a ne mříže…

 

Dotknout se slůvkem
Michal Vaněk/ Michal Vaněk
 
Chtěl bych se slůvkem dotknout ranní vláhy
Která se chystá zchladit horkou Zem
Odloupnout tiše kousek Mléčné dráhy
Poslat jej tobě hvězdným povozem
 
Chtěl bych se slůvkem dotknout letu ptáků
Přeletět v mžiku celou čínskou zeď
Pozdravit cestou psaní od pošťáků
Které si žádá spěšnou odpověď

Chtěl bych se slůvkem dotknout křídel vánku
Pročesat cůpky smutných lip
Kolébat snění ve tvém polospánku
Na moři hladit hejna ryb

Chtěl bych se slůvkem dotknout tvého těla
Spočinout bosý ve tvém podloubí
Tam já bych pár let počkal na anděla
Než mně můj konec mlčky odtroubí…
 
 

 

 

O smutku
Michal Vaněk/Michal Vaněk
 
Smutek je krůpěj na blatouchu
Co padá z listu k zemi
Možná i žebrák v nuzném rouchu
Zavalen peřejemi
 
Smutek je nepromilovaná noc
Nad vyprchaným vínem
Ráno co volá o pomoc
Lež co si neprominem
 
Smutek je Vincent bez plátna
Na rozohněném poli
Smutek je láhev nevratná
I pláč co nepřebolí
 
Smutek je zmalovaná koketa
Z nálezů a ztrát
Smutek je tichý poeta
Co pomáhá mi psát
 
 
Kabáty
Michal Vaněk/Michal Vaněk
 
Na prknech divadla cítím to chvění
Múzy se rozletí po foyer
Nicota uvadla, ať žije snění
Vášně a dojetí co jich tu je
 
Hra je to dojemná no a ta renta
Jak je to cudné rozplakat svět
Čeká se jenom na inspicienta
Režisér rudne a kouše si ret
 
Uvaděčky pletou role i šály
Balet s operetou co vlastně hráli
A navlhlé kabáty vedou řeči v šatně
Že se do půl desátý nemají tak špatně
 
Rozverná Thálie netrpíš schízou
Frašku či drama co vlastně chceš
Kdo pravdy nalije ti před reprízou
Přece se sama neopiješ
 
 
 
 
Řeky
Michal Vaněk/Michal Vaněk
 
Řeky jsou rozčesané slzy
Milión nitek smutnění
Pláč který nikdy neomrzí
A kámen v hlínu promění
 
Řeky jsou rozestlané břehy
Milenky v noční košili
S jarem rozehřáté sněhy
Vše co jsme cestou propili
 
Řeky jsou mraky spadlé k zemi
Střepy rozbitých zrcadel
Řeky jsou vše když smutno je mi
A dotek našich mrtvých těl
 
 
 
Poslední z mořeplavců...
Michal Vaněk/Michal Vaněk
 
Mám v sobě čtyři promile
tak se chci promilovat k ránu
dneska mi ( asi omylem )
usedla touha na piano
 
Je to jen chtíč
manon prchavé chvíle
tak smutni či křič
že mám tak nízké cíle
 
A v průsečíku závrati
Až tam kde těla v řeku splynou
vše zlé se v dobré obrátí
něco jak noc před kocovinou
 
Chce se mi pít
a pak protrhnout hráze
v tobě se skrýt
být tvůj básník a blázen

Mám v sobě čtyři promile
a spěchám nocí k tobě milá
a všechny ty fráze zdvořilé
co kdyby sis dnes odpustila
 
Snad ještě znáš
touhy prchavých dravců
jsi horká pláž
já poslední
z mořeplavců..........

 

 
 
Píseň do kapsy od kabátu...
Michal Vaněk/Michal Vaněk

Co takhle zajít k Rembrantovi...
na černý rybíz a na cinzano
a hledat vášeň mezi slovy
hle jak vzdálené je příští ráno...
Dvě ruce do kabátu
a z kavárny s morkou
nežijem v celibátu
a já tě mám horkou...
 
A z první noci v novém bytě
ať zbyde jen hrst popela
a jestli chceš já najdu si tě
i na špičce kostela
dvě ruce do kabátu
že studí mrazem
je těžké dělat tátu
když padáš na zem...
 
Jsi můj kámen z Hérakleje
černovlásko střelená
a není v moci čaroděje
smazat tvůj stín na stěnách
A kapsy od kabátu
tiché a prázdné
ztrácíš se no a já tu
zpívám si blázne...
blázne...
blázne...
 
 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Neuvěřitelné...

Eva z Ústí nad Labem,9. 9. 2010 18:56

Náhodou jsem našla na netu tvoji nahravku z Porty...písničky jsou pořád stejně úžasné... ..:o) a i po těch 1000 letech co jsem je neslyšela(naposledy na schodech na intru:o)mně chytají za srdíčko....PS:Některé si "zpívám" pořád :o)..Vločka,Kapka deště...
Moc Tobě i Tvé rodině držím place a CD si rozhodně hned poběžím koupit....

Re: Neuvěřitelné...

M.V.,9. 9. 2010 20:50

Ahoj...tak to je bomba! Moc tě zdravím...Už je to opravdu alespoň milion let...;-) Pokud chceš,napiš mi nějaký kontakt a já ti CD pošlu...ono se totiž v obchodě sehnat nedá...Měj se krásně