RECENZE Z DIVADLA NA JEZERCE
Smím tě políbit, než chcípnu? – hra o vášni, umění a zničující lásce
O prokletých básnících, mezi které mimo jiné patřili Arthur Rimbaud a Paul Verlaine, slyšel na hodinách českého jazyka každý. Předpokládám ale, že jen málokdo si přesně vybaví, co byli zač, a jaký byl jejich osud. K tomu vám může snadno pomoci představení zájezdového Divadla Michala Vaňka z Nového Boru s názvem Smím tě políbit, než chcípnu?
Jeho hlavní hrdiny ztvárnili Jarek Hylebrant (Rimbaud, k představení dokonce napsal scénář) a Michal Vaněk (Verlaine), společně s nimi se ještě v roli Verlaineovy manželky na pódiu představí Halyna Ischenko. Ta ale příliš prostoru nemá a komorní hra je hlavně záležitostí dvou mužských představitelů. Ti svou příležitost využili a jejich výkony jsou vynikající. Oběma bez problému divák uvěří veškeré emoce a rozpoložení.
Pravda, Hylebrant měl svou roli trošku náročnější, protože Rimbaud byl přece jen větší „magor“. Na druhou stranu Vaněk zase přesně vystihl muže potácejícího se mezi láskou ke svému příteli a ke své ženě, který si uvědomuje, že jakákoli jeho volba bude špatná. V jeho podání je Verlaine tragická a rozpolcená bytost řítící se do záhuby, které už ani snad nejde o umění. Bravurní a hlavně náročný herecký výkon. Oproti tomu Hylebrant ztvárnil Rimbauda jako nespoutaného mladíka, který vypadá jako blázen, ale moc dobře ví, co dělá a je obrovský manipulátor. Hylebrant se navíc v průběhu hry představil jako zdatný improvizátor, protože v jeden moment se mu rozpadla židle a on to zakamufloval tak umně, že nikdo nevěděl, zda je to součást hry. Jeho výhodou také je jeho mladistvý vzhled, takže ve hře může bez problému hrát devatenáctiletého Rimbauda, aniž by to bilo do očí. Při psaní si prostě s oběma postavami vyhrál a poměrně hluboce je propracoval. Otazník visí lehce nad osobou Verlaineovy manželky, která působí spíš do počtu, což je ale dáno asi hlavně výkonem její představitelky. Proti svým kolegům postrádá charisma a zaostává. Verlaineova manželka je tak neživotná a upřímně řečeno se divák nediví, že ji básník opustí a odchází za Rimbaudem. Dialogy mají šťávu, náboj a nepostrádají vtip. Pouze těsně před koncem první poloviny se hra dostane na mrtvý bod, kdy je vše stereotypní a diváka nic nepřekvapí. S druhou polovinou se ale bude opět bavit. Vztahy mezi básníky gradují a oba představitelé přidávají i velmi náročnou bitku, která beze sporu představení oživí. Oživením je také krátká filmová sekvence, která na plátně zprostředkovává vandrování obou hlavních hrdinů.
Celkový scénář je velmi dobrý a je z něj znát, že autor si obou umělců, i přes jejich značnou vyšinutost, váží. Ani z jednoho neudělal karikaturu (což v případě Rimbauda přímo svádí) a představuje je jako nadčasové umělce, kteří stále mají světu co dát. Jediným záporem je již zmiňovaný fakt stereotypnosti a možná drobounké zkrácení by nebylo ke škodě věci. Do atmosféry Francie devatenáctého století vás ale hra přenese, což je pozitivní.
Máte-li chuť na příjemné divadelní představení s neokoukanými, ale kvalitními a charismatickými herci, sledujte, jestli k vám do města nezavítá Divadlo Michala Vaňka. Jejich hra Smím tě políbit, než chcípnu? nabízí kvalitní zábavu a necelé dvě hodinky vašeho času za to určitě stojí.
Viděno 10. ledna 2011 v Divadle Na Jezerce.
